Zima fuč, jaro tuč .. ... GRdesign.cz

Přichází jaro, a tak jsem se rozhodl ohlédnout za uplynulou zimou. Očekávání klasické zimy, kdy jsou větve pokryté těžkými bochánky sněhu a brodíme se metrovými závějemi, jsme se letos nedočkali. Přesto se ale našlo pár zajímavostí k focení, které stáli za to.

Jak začít? Letošní zima byla pro fotografii docela frustrující. Počasí bylo neustále proměnlivé – sníh prakticky nenapadl, a přírodu tvaroval především suchý mráz a mlha. Mnozí z nás to možná ocenili, ale pro focení to nebyla ideální kombinace. Tak trochu mi chyběly zasněžené stromy. Jasně, někdo by mohl říct: „Vyraž do hor, tam sníh určitě bude.“ Jenže ani tam to nebylo o moc lepší. A teď sedím před domem, notebook na novém zahradním stolku, popíjím oblíbený energeťák a přemýšlím, jak celou zimu zhodnotit.

Přestože zima přinesla pár neúspěchů, snažím se na ni dívat pozitivně. Vždyť jak říká život: špatnou náladou se leda do hrobu dostaneme. I když se někdy těžko hledá motivace, vždycky se najde alespoň jedna věc, která vás nakopne. A pro letošní zimu to tak i bylo. Občas jsem opravdu nevěděl, co fotit. Nejvíce mě zaujala rána při východu slunce, zejména ve chvílích, kdy byly stromy pokryté ledovými krystaly, Ale k čemu to bylo, když většinou jsem v tu chvíli byl na cestě do práce a nebyl čas fotit. Když jsem to zkusil odpoledne, fotky v postprodukci většinou nebyly podle mých představ. Takže jsem zase musel začít hledat jinde, a tak to pokračovalo prakticky celou zimu. Zkrátka jediné řešení je, se na to vykašlat.

Hledám cestu zpět

Občas si prostě musíte dát chvíli pauzu. Po posledním článku na webu jsem měl období, kdy to bylo opravdu těžké. Zkoušel jsem fotit na Červené Lhotě, projížděl lesy a loukami, projel Českou Kanadu, zejména pak okolí Malého Ratmírova, Stržížovic, Kunžaku, Kaprounu, Nové Bystřice – ale zima nebyla taková, jakou bych si ji představoval. Všechno se mi zdálo stejné. Řešení? Vypnout fotoaparát a nechat to chvíli být.

Po novém roce se situace začala měnit. Zatímco počasí bylo stále pochmurné, najednou se všude začaly objevovat ledové krystalky na stromech. Rybníky a jezírka zamrzala a vytvořila nádherná zrcadlení. To byla chvíle, kdy jsem foťák zase vytáhl. Například Zámek Červená Lhota, který jsem zachytil v panoramatickém formátu, mi teď visí na zdi jako obraz na plátně.

S příchodem zimy přišlo i focení lidí. Nabídka na focení rodičů a dětí v rámci vítání občánků byla výzvou, která se nakonec vydařila. I když takové světelné podmínky v místnosti nebyly ideální – jedno okno a mizerné osvětlení – výsledek se povedl a stál za to. A pak přišla další příležitost, tentokrát focení masopustu v Deštné. Obě akce mi alespoň skvěle posloužili jako trénink portrétní fotografie.

Zima fuč, jaro tuč

Teď už ale přichází to dlouho očekávané jaro. Kytky začínají kvést, ptáci řvou a já se pouštím do práce na zahradě. Úprava skalky už je na pořadu dne a uvidíme, co za kýč z toho vznikne. Možná to i zdokumentuji a třeba se s vámi podělím o fotky na Facebooku. Co je ale nejdůležitější – začíná období, kdy se příroda probouzí, a s ní i nové možnosti pro focení. Různé akce se začínají rozjíždět, a já už mám v kalendáři naplánováno několik z nich, které rozhodně chci navštívit. Doufám, že se mi podaří přidávat nové fotky a obsahy. A samozřejmě, s novými plány přichází i potřeba doplnit techniku, abych se mohl ve fotografování trochu posunout.

Ale co je opravdu klíčové, je najít v každodenním spěchu něco pozitivního a držet se toho. Naivně optimistický být nemusíme, ale i z negativního přístupu druhých můžeme získat něco pozitivního.