Dneska to vezmu trochu normálně, tedy trochu po vidlácku. Začalo to tím, že jako obvykle jsem se pokoušel vyběhnout na procházku a zastaven už po pár krocích a s těžkými nádechy se z toho stala normální procházka. Potom vám ukážu, jak jsem fotil ptáky. No a na závěr něco málo o našem kostele .. a taky s fotečkou.Tak o čem to teda dneska bude
- Pokus zachytit ptáky v budce
- Laické vysvětlení jak fotím
- Strašidelný kostel?
Takže jak fotím.
Vždy uvádím, že pokud máme foťák po ruce a něco se nám zalíbí, je třeba to zdokumentovat. Jeden si možná řekne proč, ale i myšlenky lze zachytit i do fotografie. Dost už ale bylo intelektuálních keců. Prostě jsem šel po silnici a jelikož než se z domova vypravím, světlo už stojí za starou bačkoru. Ale co, Slunce háže pěkné stíny, takže ho prostě vytáhnu a začnu mačkat spoušť. Pak ejhle, šutr na silnici a proti světlu. Hmm, to vypadá dobře, takže cvak a doma to pak ještě poupravím.
A tak si to tedy kráčím dál a říkám si, jak to Slunce perfektně nasvítilo i elektrické dráty, takže zase vehementně máčkám a fotím jeden snímek za druhým. Co kdyby se něco nepovedlo. Samozřejmě se to nepovedlo všechno, takový machr teda nejsem. Abych nezapomněl, mezitím se řádně hrabu v nastavení expozice, čímž je rozmazané jednou pozadí a podruhé popředí. To kdyby se mi zase něco nezdálo. No a tímto praštěným způsobem fotím i ty zbývající snímky. Teď jsem jsem konečně jsem popsal celou filozofii, svoje know-how a základy focení. Alespoň vidíte, jak prasácky to moje focení vypadá.
Zase ti ptáci.
Ještě se ale vrátím k tomu focení v pohybu. Není to tak, že vezmu foťák a začnu s ním běhat jak šílenec. Nejen že by mě klepla pepka a už bych nic nenafotil, ale pohlídat si kompozici je téměř nadlidský úkol. Takže jak to dělám. Je to celkem jednoduché. Když jdu fotit ptáky v budce, tak vezmu stativ, dám ho tam kam zrovna chci, pak vezmu foťák a zapíchnu ho do stativu. K tomu si nastavím expozici, tedy čas něco kolem 1/2000 vteřiny, clonu nejnižší, co mi objektiv dovolí (jo, někdy si to trochu zvýším, ať je to ostré) a světelnost ISO taky tak kolem 2000. Radši bych méně, ale vzhledem k okolnímu světlu nemám na výběr.
Pak vezmu mobil a všechno fotím s mobilem ... ne to kecám, mobil sice vezmu, ale připojím ho k foťáku jako dálkovou spoušť. A pak zdrhám a čekám, až přiletí. Takže čekám 5 minut a nic, čekám 15 a nic, přisypu další zrní a čekám půl hodiny a nic. Čekám už hodinu a ty mrchy se rozhodli, že žrát asi nebudou. A když už to chci zabalit, přiletí. No tak teda znechuceně a vlastně i s radostí máčkám spoušť.
A aby to nebylo moc normální, tak v průběhu rybářského čekání se mi ještě totálně vybil mobil, takže fotky vyšli jen tak tak. No a tady je máte. Dalo to celkem dost práce. Ostatně jen sedět a tupě čumět do mobilu celou hodinu není jen tak.
Kostel sv. Ottona a strašidelnost v postprodukci?
No a na dnešní závěr jsem si přichystal jednu fotku kostela sv. Ottona. Je to kostel z poloviny 13. století a jak můžete vidět, není úplně v nejlepším stavu. Před několika lety dokonce po bouřce upadl kříž že zvonice a doposud ještě nebyl nahrazen. V tuto chvíli ta věž vypadá jak raketa, jelikož pri opravě, aby dovnitř nezatékalo, byl použit pravděpodobně jen pozinkovaný plech, namísto originální mědi. Vlastně kdo ví, jestli tam ještě někdy kříž bude. Stav kostela jsem ještě umocnil v postprodukci, takže to teď vypadá trochu strašidelně. Nicméně začíná pomalu chátrat a je škoda ho nechávat napospas, když vydržel či respektive byl obnoven po několika historických požárech a i zvony ukradené za války byly znovu doplněny.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.