Víkendové výletění máme za sebou a tak je čas na nějaký ten fotoreport. Je to už nějaká doba, kdy jsem se chystal navštívit za mě jedno z těch fotogeničtějších měst v Jihočeském kraji. Město Bechyně je umístěné na skále a tak nabízí mnoho vyhlídek při pohledu do okolí.Jak to začalo.
Rozhodování kam vyrazit netrvalo dlouho a prakticky hned mě napadlo navštívit právě Bechyni. Před asi 20 lety jsem tudy párkrát jel autobusem domu ze školy a přes to, že Bechyně je od Týna nad Vltavou (kam jsem dojížděl do školy) trochu jiným směrem než napřímo domu, tedy rozumějte tak zvaně zkratka, utkvěla mi svou scenérií v paměti. Zejména pak most přes řeku Lužnici, který je sloučen s železniční tratí a nabízí úchvatný výhled do údolí řeky a na město na skále, Bechyni.
Po bechyňském mostu.
V sobotu ještě proběhla menší kontrola počasí, protože za deště bych nemohl fotit. Vyrazili jsme před polednem a cesta z domova nám trvala necelou hodinku. Od Soběslavi vede silnice skrze husté převážně listnaté lesy. Příjezd do Bechyně začíná na mostě pojmenovaném Duha, spojujícím břehy Lužnice. Most je ve výšce 50 metrů, nicméně dle údajů na wikipedii je i uveden údaj k 60 metrům. Výška nad hladinou je tedy podobná Žďákovskému mostu přes Orlík. Pokud se jede autem, jako v našem případě, zastavit můžete hned za mostem. Na místě jsme stáli asi půl hodiny a za tu dobu tam nezastavilo žádné další auto, takže je velká šance, že tam na chvilku zaparkujete. Na mostě je pak super výhled do okolí. Z jedné strany na Bechyni a z té druhé do zalesněného údolí řeky Lužnice. Přibližně uprostřed mostu je pak hřbitovní svíčka a asi není třeba zmiňovat její význam. Nicméně z pohledem dolu se může jednomu zatočit hlava.
Na vyhlídky.
Přes most jsme se vydali směrem k vyhlídce, abych zaznamenal pohled na architekturu mostu. Odtud lze pokračovat dál do údolí a k další vyhlídce, nicméně jsme se vrátili zpět k autu a pokračovali dál do centra Bechyně. S dostatkem parkovacích míst můžete mít téměř jistotu, že zaparkujete. Cena parkovného vás určitě nezrujnuje, protože se platí za první hodinu 5 korun a za každou další 10 korun. V sobotní poledne bylo na náměstí jen několik dalších turistů zasedlých v místních restauracích. Z náměstí je možné vylézt na kostelní věž s vyhlídkou do okolí. Asi bych jí ale doporučil absolvovat před procházkou po okolí, která může netrénovaným jako jsem já dát trochu zabrat a pak už se mi nahoru nechtělo.
Od náměstí se pak dá projít uličkami ke Klášterní ulici k jakémusi parku, tedy spíše Bechyňskému opevnění.To bych nebyl já, kdybych odsud neudělal nějaké fotky, ale trochu pozor na to kam šlapete a o co se opíráte. Zídky už také pamatují lepší časy a pád po skále do údolí by zcela jistě nebyl moc příjemným, leč asi neopakovatelným.
Bechyňské schody.
Dalším tak trochu adrenalinovým zážitkem jsou bechyňské schody. Mimo jiné se na nich také pravidelně koná soutěžní výšlap, podobný jako je i v jiných městech. Nejrychleji se po nich dostanete do údolí. Zejména nahoře je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože zakopnutí by mohlo skončit tvrdým dopadem. Přibližně necelá polovina z celého počtu schodů není opatřena odpočívadlem. Na jejich konci je pak nízká zídka se zábradlím, které by asi ani probíhající pád nezastavil. Za to by jste ale byli dole cobydup.
Půjdete-li cestou Bechyňských schodů, tak se dostanete na ulici zvanou jak jinak než "Pod Schody". Ten název ulice muselo být asi hodně těžké vymyslet. Nicméně cestou vás mohou ohromit skály a na nich nalepené domy. Nejsem si ale jist, jestli bych v místě chtěl bydlet a čekat, že vylezu na dvorek a dostanu šutrem po hlavě.
Super místo na focení.
Kdo rád fotí, pak jistě ocení i fotky z Nového mostu, nebo také jinak známého jako Most krále Jana. Nevím v jakém jsem byl fotorozpoložení, ale fotograficky byl zajímavý pohled každým směrem. Tak jen pro příklad uvedu, že jedním směrem je kaplička zasazená do skály, pohled nahoru pak nabídne zámek a vysoko položená okna u kterých jsem si říkal, že by to mohlo zaujmout zejména sebevrahy. A nebo také pohled směrem k jezu a na bývalý mlýn, nad kterém je umístěna věž Hláska Kohoutek. Případně na úplně opačnou stranu s pohledem na řeku a skalní masiv podél kterého jsou postavené domy. Prostě jsem byl uprostřed mostu, po kterém za celou dobu neprojelo jediné auto a prakticky jsem fotil kolem dokola.
Bylo třeba se ale posunout dál, tak jsme pokračovali k jedné z místních vyhlídek. Cesta k ní vedla mezi domy, když náhle vyšlapaná cesta odbočila kamsi do lesa a do strmého kopce. Byla tam nakreslená turistická značka, tak jsme šli tudy do strmého kopce, který se dal zpátky téměř po čtyřech nebo po zadku. Vyhlídka ale nabídla luxusní pohled na skálu, zámek, schody i klášter. Prostě ideálka pro panoramatické foto.
Ještě pár údajů.
No a to už byl pomalu konec naší trasy. K poslední vyhlídce umístěné na kopci jsme nakonec nešli. Čekal nás tak už jen výšlap zpět po Bechyňských schodech, kterých jsem se mimo jiné napočítal 222. Přítelkyně počítala také a nějakým záhadným způsobem se jich napočítala o deset víc. Jako byla to fuška, že jich mohlo být i víc, ale podle ofiko údajů jich je jen 221. Teda ještě že nebyl takový hic, jinak bysme tam asi chcípli.
Aaaa konec ..
No a výšlapem schodů to prakticky končí. Celkový dojem z návštěvy Bechyně ještě vylepšuje krásné počasí a překvapivé malé množství lidí na to, že byla sobota odpoledne. Chtělo by to ještě projít alespoň část stezky kolem Lužnice, ale to možná až někdy příště. Myslím, že malebná krajina kolem Bechyně umí zaujmout široké spektrum návštěvníků od milovníků turistiky, zajímavých krajin ale i architektury. Nezapomeňte projít galerii níže, na poslední straně jsou panoramatické fotky. Tak zas příště ...
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.