Rozhodnete-li se pro návštěvu, pak po příjezdu do obce Choustník doporučuji držet se ukazatelů k hradu, případně se řídit vlastní navigací na parkoviště pod hradem, které je malý kousek za obcí. Na parkovišti se můžete občerstvit například skvělou zmrzlinou.
Poté se ale musíte vydat přibližně půl kilometru pěšky do kopce. I když by se dalo vyjet autem až k hradu, zamezuje to zákazová značka. A navíc přímo u hradu není kde zaparkovat. Cestou k hradu také narazíte na ze dřeva vyřezaného draka.
Dříve vedla celá cesta lesem, nicméně kvůli vysoké těžbě dřeva v současné době jdete polovinu cesty otevřeným terénem. Kromě návštěvy hradu bych také rovnou doporučil projít si skalní město. Je pár desítek metrů od hradu a když jste už na kopci, proč ho nenavštívit.
Zhodnocení
Zříceniny moc nenavštěvuji, ale mám jedno srovnání se zříceninou hradu Landštějn. Ve finále získáte podobné fotky a podobně se i histroicky obohatíte. Hrad Choustník ale na mě udělal mnohem větší dojem a to tím, že nejen počty turistů jsou násobně menší, ale i cenou vstupného v poměru k přínosu návštěvy. Potěšilo také drobné občerstvení zdarma za zakoupenou vstupenku.
Něco málo z historie (zdroj: Wikipedia):
Páni z Choustníka hrad roku 1322 vyměnili, stejně jako ostatní majetek, s Petrem I. z Rožmberka a získali za něj Chlumec nad Cidlinou a Choustníkovo Hradiště. Za Oldřicha II. z Rožmberka byla posílena obranná funkce hradu a ten se stal opěrným bodem hranice rožmberského panství. Po zboření hradu Příběnice v roce 1420 význam Choustníku vzrostl. V době husitských válek se stal vězením pro husitské kněze. Oldřichův syn Jan II. z Rožmberka byl během části poděbradských válek v roce 1467 spojencem krále Jiřího z Poděbrad a právě Choustník se stal centrem jeho válečných příprav proti Zdeňkovi ze Šternberka. Později však uzavřel příměří s jednotou zelenohorskou a přešel na její stranu proti králi. Brzy však musel s králem uzavřít příměří a vydat Choustník Zdeňkovi ze Šternberka, který ho vrátil až na nátlak šlechty v roce 1476.
Petr Vok z Rožmberka prodal hrad s pivovarem, chmelnicemi, mlýnem, pilou, poplužním dvorem, zahradami, štěpnicemi, ovčínem a osmi vesnicemi roku 1596 Jiříku Homutovi z Harasova a od roku 1614 je hrad uváděn jako pustý. Panství přešlo na Homutovu dceru Zuzanu a její potomky, z kterých ho Heřman Václav Černín v roce 1674 postoupil panství svému věřiteli Janu Šporkovi. Odtud přešlo do vlastnictví dcery jeho synovce Marie Konstancie a jejího druhého manžela Karla Josefa Voračického z Paběnic (od roku 1706). V jeho rodině zůstal Choustník až do roku 1838. Své mládí v okolí hradu strávila hraběnka Eleonora Kounicová, mimo jiné příznivkyně Boženy Němcové. Roku 1948 byl Raolu Benjaminu Rohanovi vyvlastněn.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.